Padesátka poutníků z Třebíčska se v sobotu 11. června 2016 vypravila na autobusový poutní zájezd pořádaný Městskou organizací KDU-ČSL v Třebíči. Cílem zájezdu bylo setkání přátel „Chudobky z Orlických hor“ – stigmatizované trpitelky Aničky Tomanové (1907 – 1957).
Tématem letošního setkání, které každoročně pořádá Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové, byla Anička a rodina. Anička své utrpení a nemoci obětovala za kněze, národ, mládež i rodiny. Sama hojně využívala dobrodiní rodiny, z níž vzešla. Láskyplně se zapojovala do jejího chodu jako dcera, sestra a později i teta a může tak být vzorem i pro rodiny současné.
Těsně před desátou hodinou nás přivítal starobylý kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Orlicí. Zde bylo setkání zahájeno mší sv., kterou celebroval P. Bogdan Sikora, OFM Conv., provinciál českých minoritů z Brna. Poté následovala působivá pobožnost u hrobu Aničky na místním hřbitově. Na následující program jsme se přesunuli do nedaleké sokolovny, kde pro nás organizátoři připravili nejen výborný oběd, ale také kávu s bohatým sladkým občerstvením. Odpoledne bylo věnováno katechezi o rodině, svědectví očitých svědků i těch, kteří byli na Aniččinu přímluvu vyslyšeni.
Naše další putování směřovalo až na hranici s Polskem, do Neratova. Zde se nás ujala pastorační asistentka paní Marie Adámková, která nás provedla historií i současností tohoto působivého poutního místa. Zdejší kostel Panny Marie Nanebevzaté má pohnutou historii. 10. května 1945 po zásahu střelou z pancéřové pěsti Rudé Armády vyhořel. Požár zničil střechu, roztavil hodinový stroj i zvon, avšak interiér byl uchráněn silnými cihlovými klenbami. Přes snahu místních o opravu se klenby propadly a na kostel byl v r. 1973 vydán demoliční výměr. K demolici však, díky nedostatku financí, naštěstí nedošlo. Nová historie kostela se začala psát až po r. 1989 - po zápisu do Státního seznamu památek v r. 1992 se započalo s jeho rekonstrukcí. Obnovu provádí neratovská farnost v čele s místním farářem Mons. Josefem Suchárem ve spolupráci se Sdružením Neratov. Doslova jako bájný Fénix z popela vstává monumentální stavba kostela s pohledem „do nebe“ (skleněnou střechou) a do Neratova se vrací život. Sdružení Neratov zde pomáhá potřebným – provozuje chráněné bydlení, speciální školu, hospodu, farmu, chatu s ubytováním, chráněné dílny i prodej výrobků z těchto dílen.
Ještě společné foto a už se s Neratovem loučíme… Počasí nám přálo, po celý den panovala skvělá nálada a domů jsme se vraceli plni hlubokých zážitků. Poděkování patří rovněž našemu řidiči panu Václavu Hrůzovi, který nás, navzdory četným objížďkám, bezpečně dopravil nejen na tato krásná místa, ale také nazpět. Věříme, že tento náš společný výlet nebyl posledním.
Marie Dudíková
