Postaví se někdo exekutorské mafii?

V mé rodné vsi exekutoři nedávno zabavili již třetí dům. Začíná to být tak obvyklé, jako že občas prší nebo svítí slunce. Zvedá se nezaměstnanost a podobných tragických osudů bude nejspíš přibývat. Považuji za správné, že každý zaplatí své dluhy, ale připadá mi, že o to v současnosti mnohdy vůbec nejde. V devadesátých letech minulého století se objevila nemravná móda neplatit své dluhy. Věřitelé kvůli nemožnosti vymoci své pohledávky se dostávali do existenčních problémů a dlužníci se jim jen smáli. Získat půjčku bylo velmi obtížné a někteří podnikatelé neváhali i uplácet, aby jim banky vyhověli. Spotřebitelské úvěry prakticky neexistovaly. Objevil se tlak na změnu legislativy, která zajistí změnu neutěšených poměrů. Stalo se. Zákony byly změněny a objevily se soukromé exekutorské firmy, které za pomoci obrovských pravomocí, které jim stát svěřil, vymohou prakticky vše.

Nyní je zjevné, že naše zákony v této oblasti přelétly z jednoho extrému do druhého. Vymáhání pohledávek se stalo velmi dobrým obchodem. Zejména pokud je dlužníkem fyzická osoba. Exekutorovi většinou nejde o to, aby dlužník zaplatil své dluhy, nýbrž o odměnu, kterou mu v rámci exekuce nedobrovolně zaplatí. V horším případě dokonce o nekalé získání jeho movitého i nemovitého majetku, který se dá rozprodat hluboko pod cenou někomu spřízněnému. Řada firem poskytující malé a lichvářsky úročené půjčky doufá, že jim dlužník nezaplatí ve smluveném termínu a dokáží spolu se spřízněným exekutorem  zmocnit jeho majetku v mnohonásobné hodnotě.

Za této nové situaci vznikl úplně nový trh se spotřebitelskými úvěry. Reklamy na různé možné i nemožné půjčky jsou naprosto všude.  Na splátky se dá koupit třeba i telefon za pouhou tisícovku. Nikdo se neptá zda jste či nejste schopen splácet. Ono se víceméně doufá, že nejste. Pak za pomocí exekutora se z dlužníka nebo jeho rodiny stává slepička snášející zlatá vajíčka. Jinak si nedovedu vysvětlit případ, kdy exekutor kvůli nezaplacené polovině úvěru na sadu hrnců na vaření zabavil a prodal v dražbě rodinný dům. Samozřejmě rozumný člověk se do této situace nedostane. Ale ne každý je rozumný a ne každý má ve své rodině rozumné všechny své blízké. Rovněž senioři jsou ohroženou skupinou.

 Řešením je pouze narovnání trhu. Dosáhnout narovnání se dá poměrně snadno. Exekuce na dluh musí být nevýhodná jak pro dlužníka, tak pro věřitele. Pro dlužníka, aby byl motivován své dluhy platit včas tak jak se zaváže a také pro věřitele, aby se zajímal, zda mu dlužník bude schopen a ochoten splácet a aby v případě potíží dlužníka preferoval dohodu s dlužníkem před exekucí. Když většinu nákladů na exekuci ponese ze svých prostředků věřitel, určitě si rozmyslí komu půjčuje peníze a zda se mu vyplatí podávat návrh na exekuci kvůli 150 korunám, jak se dnes běžně děje. Dlužník se také musí podílet na nákladech exekuce. Mělo by jít o částku jejíž maximum se vypočítá z dlužné částky, která se vymáhá. Například max 20% z hodnoty dluhu a současně omezena maximálním stropem daným zákonem . Takový systém zajistí vyváženost trhu s úvěry a omezení počtu exekucí. Pomohl by nejen dlužníkům, ale i exekutorům snažících se pracovat poctivě. Postiženi by byli pouze lichváři a nepoctiví exekutoři, kteří vidí ve svých státem svěřených pravomocí příležitost ke snadnému zbohatnutí.

Rovněž se musí zpřísnit kontrola nad exekutory. Jejich jednání není vždy korektní. Mnohdy zabavují majetek, který dlužníkům vůbec nepatří. Často zneužívají neznalosti zákonů těch, kterým zabavují majetek a využívají neschopnosti dlužníka svoji situaci řešit. Zabavený majetek častokrát mnohonásobně převyšuje hodnotu dluhu. Najmout si advokáta na svoji obranu je těžké, když máte zablokované všechny účty a jste úplně bez peněz. Lidé postižení exekucí pak vidí (někdy oprávněně a někdy neoprávněně) v exekutorech státem podporovanou mafii, která je chce zničit. Tento pohled je častý zejména u rodinných příslušníků dlužníků, kteří za jejich dluhy mnohdy nemohou a exekuce se týká i jejich majetku. Nějaký pokrok se v této oblasti již udělal. Vzal si to za své již bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) a navrhnul některé dílčí změny. Bohužel kromě sebevědomých prohlášení do médií nedokázal se svými návrhy vyřešit téměř nic. Ze strany ODS není skutečný zájem řešit tento problém. Sociální demokracie dokonce v této oblasti zájem ani nepředstírá. Na to abych si uvědomil stále rostoucí problém musím být zřejmě lidovec a nikdo jiný.

Jakákoliv změna zákonů v této oblasti je možná až po volbách. Řešit jej bude až nová sněmovna. I když bych se rád mýlil, ODS ani ČSSD tuto otázku řešit nebudou. Zřejmě jim současný stav vyhovuje. A co vám?