 |
2. JOSEF HERBRYCH (20. 4. 1963) z Rokytnice nad Rokytnou je ženatý, má dva syny a dceru a vnuka. Vystudoval Střední průmyslovku stavební v Třebíči, od mládí tíhnul ke stavařině a chodil na stavební brigády. V této profesi také pracoval do doby, než se stal starostou Rokytnice nad Rokytnou. V této funkci působil 12 let. Nyní působí jako asistent senátora Františka Bradáče a poslance Víta Kaňkovského.
„Úřady se čím dál větší byrokracií vzdalují lidem a řada věcí už se na menší vsi nedá vyřídit. Zároveň pozoruji nezájem řady lidí o dění v obci i ve státě, starostům chybí zpětná vazba. Snad nás až současné hrozby ve světě probudí k většímu zájmu o to, co vlastně chceme chránit a jak. Naději vidím v ochraně tradičních hodnot, v silné rodině, obcích i státě,“ vysvětluje Josef Herbrych.
koníčky: stavařina, historie a hraní na kytaru v zábavové kapele Balkánská dechovka
oblíbené jídlo: bramborové placky, hovězí steak
+ potěší ho: radost a spokojenost blízkých, práce ve veřejné funkci, která dává smysl
– naštve ho: lidská závist a lhostejnost
 |
6. Mgr. MARIE DUDÍKOVÁ (13. 2. 1956) z Třebíče je původní profesí zdravotní laborantka se specializací hematologie a transfuzní služba. Dále vystudovala pedagogickou fakultu VŠP v Hradci Králové, nejprve obor charitativní a sociální práce, posléze sociální politiku, sociální práci a management neziskových organizací. Skoro celý profesní život se pohybuje v transfuzní službě – jako laborantka a manažerka pro dárcovství krve, nejdéle působila na pozici vedoucí Odběrového střediska v Třebíči. Ve městě je také členkou sociální komise a redakční rady farního časopisu.
„Každodenně se tak setkávám s těmi, kterým jsou lhostejnost a egoismus naprosto cizí, s dobrovolnými dárci krve. Tito lidé nemyslí jen na sebe, ale na úkor svého času a pohodlí jsou ochotni rozdělit se s potřebnými o část sebe sama, o část svého zdraví. Setkání s nimi mě vždy naplní nadějí a vírou v budoucnost. Moc bych si přála, aby podobná sounáležitost zavládla i mezi obyvateli našeho města, regionu, kraje. Všem by se nám lépe žilo,“ říká Marie Dudíková, jejímž velkým snem je také vybudování kamenného hospice na Vysočině.
koníčky: cestování, četba, zahrádka, léčivé byliny, květinová výzdoba v kostele
oblíbené jídlo: sýry a olivy
+ potěší ji: noví dárci krve a všechny důkazy o tom, že společnost je solidární
– naštve ji: bezcitnost, nespravedlnost
Další informace o kandidátovi.
 |
12. Mgr. ŠTĚPÁN KOMÁREK (1. 10. 1974) pochází ze Starče, ale v současnosti žije v Černíči. Je ženatý a má 4 děti. Původně je vyučený truhlář, poté vystudoval stavební průmyslovku a později i pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně – výuku odborných předmětů a praktického vyučování. Nyní pracuje jako specialista informačních technologií na jihlavském magistrátu. Jako člen zastupitelstva působil už ve své rodné Starči, nyní je zastupitelem v Černíči. Působil také jako předseda vysočinských lidovců.
„Působil jsem jako zastupitel většího městyse, nyní vykonávám funkci zastupitele malé obce a pracuji na radnici velkého města. I proto dobře vím, že malá obec, větší městys i krajské město potřebují od kraje rozdílný přístup i rozdílné služby. Krajští politici si ne vždy správně uvědomují, že obyvatelé různě velkých celků mají různé potřeby a že se k jejich problémům musí přistupovat různě. Pokud to napravíme, pomůžeme všem obyvatelům kraje,“ vysvětluje Štěpán Komárek. Mezi jeho vlastnostmi nechybí houževnatost – např. svému bratru Lukášovi pomáhá v hájení zaměstnaneckých práv.
koníčky: dnes hlavně rodina, počítače, turistika, historie
oblíbené jídlo: pečené bramborové plátky
+ potěší ho: když se něco podaří, když dobrým lidem je dobře
– naštve ho: jakákoli nespravedlnost vůči někomu, nepoctivost, lež
 |
15. Mgr. PETR NĚMEC (16. 4. 1970) z Třebíče je ženatý a má dvě dcery. Vystudoval Husitskou teologickou fakultu v Praze. Už dvanáct let působí jako armádní kaplan v hodnosti kapitána, v duchovní službě občas vypomůže i v „civilu“. Jeho pracovištěm je vojenská základna v Náměšti nad Oslavou, byl už na třech zahraničních misích české armády – poprvé v Kosovu a poté ještě dvakrát v Afghánistánu.
„Mise vás přivede k pokoře a jinému myšlení. Snažím se, abych tam nepřekážel a byl užitečný – říká se tomu „služba přítomností“. Zvlášť v nebezpečnějších situacích jsou vojáci tvrdší a přísnější ke všemu, a duchovní by měl obstát už tím, že nebude prvoplánově zbožný,“ říká důrazně, a přitom s úsměvem Petr Němec. „Ještě před dvěma lety někteří Češi říkali, že armáda je k ničemu a jen stojí peníze. Teprve poslední dobou si už mnozí z nich uvědomili, že bez armády to nepůjde,“ dodává kaplan.
koníčky: šachy, ukulele
oblíbené jídlo: česká kuchyně
+ potěší ho: když potká někoho moudrého a rozumného, nějakého hrdinu všedního dne, který není zaměřen jen na sebe
– naštve ho: když potká někoho opačného (než výše)
 |
20. Ing. JAROSLAV HRUBÝ (9. 8. 1968) z Náměště nad Oslavou je ženatý, má dva syny a dceru. Vystudoval chemicko-technologickou fakultu v Pardubicích. Celý profesní život pracuje v dukovanské elektrárně jako specialista pro nakládání s radioaktivními odpady, se specializací na tzv. bitumenaci (metoda úpravy odpadů do bezpečné formy pro uložení). Kromě toho je už druhé období radním v Náměšti, kde také spolu s farností připravuje různé sportovně-kulturní akce, mj. multižánrový festival křesťanské kultury Náměšťfest (letos 10. výročí).
Jak jako zaměstnanec Dukovan umí obhájit elektřinu z jádra? „Velký jaderný zdroj dokáže do sítě stabilně dodávat dostatečný výkon na pokrytí základních potřeb. Navíc je to relativně čistá energie – nevzniká tolik odpadů a ekologických zátěží jako u ostatních alternativ – zelené nevyjímaje. Obnovitelná energie vůbec není tak zelená, jak se tváří. A už vůbec ne v podobě, v jaké se u nás nedávno rozšířila. Budoucnost vidím v soběstačných ostrovních provozech, dvou velkých jaderných zdrojích a několika malých (vodních) na pokrytí špiček,“ uvádí Jaroslav Hrubý.
koníčky: cestování s rodinou, historie, zahrada, pěstování bonsají, hudba, Jára Cimrman
oblíbené jídlo: halušky s brynzou a slaninou
+ potěší ho: když se něco společně podaří a slouží to lidem
– naštve ho: lidská nesnášenlivost a závist, sobeckost, byrokracie
 |
24. Mgr. EVA VRÁBLOVÁ (5. 4. 1963) z Jemnice je vdaná a má tři děti. Původní profesí je porodní asistentka, ale vždy si přála pracovat v Charitě, protože ji oslovují její křesťanské hodnoty. Vystudovala Teologickou fakultu Jihočeské univerzity – obor Etika v sociální práci. Nyní působí jako vedoucí středisek sv. Zdislavy a sv. Anežky v Oblastní charitě Třebíč. Pod sebou má asi 70 zaměstnanců.
„Před dvěma roky u nás vznikl projekt Domácí hospicové péče, který 24 hodin denně poskytuje pomoc lidem přímo u nich doma. Patří mezi sedm projektů v Česku, které ověřují možnost financování této péče pojišťovnami. Myslím si, že v době rozpadů vícegeneračních rodin a stěhování mladých lidí do měst jde o důležitou snahu umožnit lidem důstojné dožití doma,“ říká Eva Vráblová.
koníčky: rodina, domácnost, četba (Benedikt XVI.), poznávací turistika
oblíbené jídlo: sýry a k nim sklenička vína
+ potěší ji: průhledné lidské vztahy, podpora rodiny v její časově i emočně náročné práci
– naštve ji: závist
Další informace o kandidátovi.
 |
29. ThLic PhDr. MAREK MATĚJEK, PhD. (25. 7. 1977) z Třebíče je ženatý a má dvě dcery. Vystudoval Filozofickou fakultu a Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Je historikem, teologem i pedagogem, na výčet jeho titulů a absolvovaných studií tento krátký formát nestačí. Po zkušenostech s vedením Farní charity či výukou dějepisu na Křesťanském gymnáziu v Praze nyní působí jako rektor Západomoravské vysoké školy v Třebíči.
V historii je specializuje na dějiny dětství ve středověku a podle něj určitě neplatí klišé, že výchova dětí tehdy musela být necitlivá. „Co se týká dějepisu obecně, ten se dnes vyučuje zbytečně popisně. Spíše bychom se měli snažit porozumět tomu, proč tehdy lidé jednali tak, jak jednali, než odsudkům, posuzování a datům, která nic neřeknou. Pokud člověk porozumí tomu, odkud pochází, pak i lépe pochopí, kam směřuje. Proto je pro mě důležité spojení historie a teologie,“ říká Marek Matějek.
koníčky: cyklistika, běh, literatura, architektura, lidová kultura
oblíbené jídlo: vepřo knedlo zelo
+ potěší ho: výsledky jakékoli poctivé práce
– naštve ho: bezpráví
 |
34. Ing. Mgr. VÍT FELDBABEL (13. 10. 1976) z Jemnice je ženatý a má čtyři děti. Vystudoval matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, poté i řízení a ekonomiku podniku na Podnikatelské fakultě VUT. Učil nejprve na ZŠ a pak na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Rok pracoval jako hlavní ekonom v třebíčské Charitě a před dvěma lety se stal ředitelem Katolického gymnázia v Třebíči. V Jemnicích byl čtyři roky zastupitelem a nyní je radním. Působí také ve školském výboru kraje.
„Na Katolickém gymnáziu se kromě vzdělání snažíme dát důraz i na rozvoj osobnosti, etiku a duchovní rozvoj,“ říká muž, který ve farnosti působí i jako akolyta. České školství podle něj za dvacet let hodně utrpělo různými tlaky – odstřihnutím učňovského školství od praxe i snahou o to, aby všichni měli maturitu nebo vysokou školu. „Ale snažím se být optimista,“ dodává Vít Felbabel.
koníčky: rodina, kolo, knížky
oblíbené jídlo: všechno, hlavně vepřové maso
+ potěší ho: když je rodina spolu, když se daří práce a je pěkné počasí
– naštve ho: lhostejnost, která začíná už u dětí – třeba tím, že se nezastanou spolužáka
Další informace o kandidátovi.
 |
38. MUDr. TOMÁŠ PREININGER (11. 5. 1963) z Jaroměřic nad Rokytnou je ženatý a má syna a dceru. Vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a působí jako soukromý oční lékař v Moravských Budějovicích, v Náměšti nad Oslavou a v třebíčské nemocnici, mimo jiné operuje šedé zákaly. V odborné lékařské komisi působí na kraji i celostátně, je v okresním představenstvu České lékařské komory. Už druhé desetiletí je také členem jaroměřického zastupitelstva.
Jako lékaři mu není lhostejný rostoucí nedostatek a stárnutí lékařů, zvlášť na venkově. „Medici často po absolvování školy ani nenastoupí do praxe, jejich nedostatek je znát i v krajských nemocnicích. Problémem jsou také přesčasy, nedostatek financí ve zdravotnictví a systém vzdělávání zdravotnického personálu,“ vysvětluje muž, který má rád nadhled a kvalitní humor.
koníčky: zpívání v místním chrámovém sboru a vůbec hudba, lyžování, turistika, cyklistika
oblíbené jídlo: svíčková, česká kuchyně
+ potěší ho: když se rodina sejde u společného stolu
– naštve ho: přežívající bolševismus, když lidé mají krátkou paměť, chybí jim slušné chování a lžou
Další informace o kandidátovi.
 |
43. Ing. PETR ŽÁK (15. 8. 1976) z Moravských Budějovic je ženatý, má tři dcery a syna. Vyučil se truhlářem, dálkově vystudoval Mendelovu univerzitu v Brně a nyní pracuje jako vedoucí údržby ve strojírenské firmě Ferrum. Ta se zabývá hlavně výrobou podlahových roštů ze zinku a prodejem hutního materiálu. V Moravských Budějovicích je zastupitelem a předsedou kontrolního výboru. Jako starosta moravskobudějovického Orla také nechybí ve sportovní komisi kraje.
„Řada studentů si k nám do firmy přes léto chodí udělat praxi. Strojírenství podle mě má stálou budoucnost, je to tradiční české odvětví, ve kterém se zúročí šikovnost dělníků a nové strojní technologie výroby, bez kterých se při dnešním konkurenčním trhu už jen těžko obejdeme,“ říká Petr Žák.
koníčky: ze sportů squash a jízda na kole, ale i práce na domě nebo návštěva divadla
oblíbené jídlo: každopádně svíčková
+ potěší ho: když se na něj děti těší při příchodu z práce, když si lidé víc naslouchají, než hovoří o sobě a svých problémech
– naštve ho: když se lidé přetvařují a jsou k sobě lhostejní – a neznají ani své sousedy
 |
48. Ing. PAVEL JANATA (18. 7. 1960) z Třebíče je ženatý, má šest dětí a dvě vnoučata. Kvůli špatnému „kádrovému profilu“ nemohl jít na humanitní vysokou školu, a tak vystudoval v Brně na VUT kybernetiku, která ještě v té době byla v plenkách. Po studiu nastoupil do Kancelářských strojů v Brně jako technik. Od roku 1990 do roku 1994 byl tajemníkem třebíčského městského úřadu, poté čtyři roky místostarostou. V letech 2000 až 2006 byl senátorem za Třebíčsko. Starostou Třebíče byl v letech 1998 až 2001 a znovu se jím stal v roce 2014.
Klíčová pro jeho život byla formace ve skautu, skautský slib stihl složit ještě před normalizací. „Skaut mě naučil významu kamarádství, na které se můžu spolehnout v nouzi. Dal mi také pocit, že nikdy nejsem sám, a vedl mě k pravdomluvnosti a čestnosti. Ono to trochu zavání patosem, ale já na to věřím,“ říká Pavel Janata, který ke skautu vedl i své děti. Dodává, že vychovat šest dětí bylo náročné, ale příjemné: „Mám za manželku anděla – bez ní bych nemohl dělat to, co dělám.“
koníčky: děti, a pokud zbude i čas na něco jiného, tak nejrůznější literatura, pěší i cykloturistika
oblíbené jídlo: má prý tu smůlu, že mu chutná úplně vše a podepisuje se to na jeho postavě
+ potěší ho: když se cokoli daří a hlavně když funguje rodina
– naštve ho: když s ním někdo jedná zákulisně, a ne na rovinu