Komentář Jaroslava Kuby k současné situaci.
Nejsem přesvědčen o tom, že rezignace Cyrila Svobody na místo předsedy strany, jako důsledek neúspěchu ve volbách, bylo to správné rozhodnutí. Neúspěch spíše vidím jako souběh okolností, který jakýkoli předseda nemohl ovlivnit.
Je třeba si uvědomit, že naši členové a sympatizanti, tedy voliči, ve velké většině byli ještě vychováni v náboženském duchu, prožili na svém těle hnědou i rudou totalitu a navzdory všem zkouškám si ponechali křesťanský postoj k životu, který vyjadřovali volbou křesťanské strany a i členstvím v KDU ČSL. Bohužel tato generace rok po roce rychle vymírá. Sleduji tento proces již několik roků ve svém okolí. Příliv mladých je nepatrný.
Současná střední generace však již vyrůstala v pionýrských organizacích a pod soustředěným tlakem ateistických škol. Po sametové revoluci máme náboženskou svobodu, avšak ateistická výchova pokračuje dál. Za komunistů odstraněné kříže ze tříd se na své místo již nevrátily, ale vyučující zůstali všichni. S příchodem svobody se začal u většiny společnosti měnit hodnotový žebříček. Tato generace se chce mít dobře, chce si užívat a nechce se omezovat. Žádá volnost. Namísto spořádané rodiny jí stačí volné partnerství. Střídání partnerů je samozřejmostí. Volný sex a následné karamboly vyřeší dostupné potraty. V tomto pojetí hodnot nejsou zvláštností svazky osob stejného pohlaví a případná výchova dětí v takto ustavených svazcích. Nelze zcela generalizovat a jistě je mnoho rodin i jednotlivců, kteří žijí v souladu s učením církve a řádně vychovávají své děti, ale pro většinovou společnost toto hodnocení platí.
Musíme také vzít na vědomí, že nás nebudou volit v těch krajích, kde je religiozita malá a kde je hodně voličů vůči křesťanství nepřátelských. Je jedno, koho máme momentálně za předsedu a jak dobrý máme volební program. Posledním naším opěrným bodem zůstává ještě Morava, kde duchovní devastace pokračuje pomaleji, než v Čechách.
Podaří se zastavit zánik lidové strany, která, jako málo která, přežila 90 roků? Ano, mohla by přežít, pokud by se naše společnost vyhrabala z morálního marasmu, ve kterém se v současné době nachází.
Jediné, co bych vedení KDU ČSL vytkl je to, že se málo věnovala venkovu a jeho problémům. Zde jsme se měli hlasitě alespoň ozvat. Tam byla naše největší členská základna a odtud jsme dostávali nejvíce hlasů. Dnes tyto hlasy sklízí komunisté. Prý za komunistů bylo na venkově líp. To jsme neměli dopustit. Zmizely lány s obilím. Pšenici nikdo nechce a nekoupí. Mléko nejde na odbyt. Na vepřovém se prodělává. Brambory se nevyplácí pěstovat. Sklízel se tu i len a pěstoval se jetel. Dnes už zůstala jen řepka. Tak dopadlo zemědělství!
Nebránili jsme ani tomu, aby denně nemizely nenávratně stovky hektarů úrodné zemědělské půdy zastavované novými a novými supermarkety, sklady nebo satelitními vesnicemi u velkoměst. V budoucnosti by se tato ztracená půda mohla platit zlatem.
Vypadá to, že jsme venkov nadobro ztratili.
Jaroslav Kuba
člen KDU ČSL
Jaroměřice nad Rokytnou