Myslím, že každý z nás někdy v životě slyšel přirovnání – „ten kůň je dobrej tak leda do salámu“. Koňské maso patřilo odjakživa do sortimentu masného průmyslu a není třeba se tomu podivovat. Nikomu snad nepřijde zvláštní, že hospodářská zvířata jsou lidem k užitku a nad jejich využívání různými způsoby není z pohlednu lidského počínání nic zavrženíhodného. Spíše než jejich využívání by nás mělo tížit jejich zneužívání, nebo nešetrné zacházení s nimi. A když už přistoupíme k zabití zvířete za účelem jeho zpracování na potraviny, pak bychom měli dbát na to, aby bylo utracení rychlé bez zbytečného trápení a využití co největší bez zbytečného mrhání.
Dnešní doba, která humanizuje naše zvířecí miláčky až do stadia, že stavíme psí hotely, sanatoria a hřbitovy je spíše úchylkou než úctou ke stvoření. Jistě, také mám na zahradě pochovaného psa a kočku, kteří mi v dětství přirostli k srdci. Také mám husí kůži, když vidím trpět zvíře. Těžko se mi spalo i po „sestřelení“ srnky autem loni na jaře a od té doby čekám její skok za každým keřem. Ale že bych musel propadat zoufalství z toho, že jsem pozřel Herkules s masem „koně s inteligentním výrazem ve tváři“, to snad ne. Měl – li bych si vybrat, pak bych třeba volil jinak, ale pokud jsem postaven takříkajíc před hotovou věc, přijímám ji s pocitem důvěry, že ten, kdo mi to předkládá, by se ničeho špatného, co by mě mohlo uškodit, nedopustil.
Problém však spočívá v něčem úplně jiném. Pijeme mrtvou vodu proteklou chlorovými patronami a ozonizátory, jíme potraviny nacpané barvivy, ztužovaly, změkčovadly, antioxidanty, koagulanty, sladidly a kyselinami. Soupis hmot, který je obsažen v balíčku pod názvem „maso“ nemá z poloviny s masem nic společného. Máme z veřejných prostředků placené veterinární ústavy, kontrolní orgány, hygienické stanice a obchodní inspekce, ale přitom jsou nám v rámci „akčních slev“ předkládány potraviny – nepotraviny.