V mé rodné vsi exekutoři nedávno zabavili již třetí dům. Začíná to být tak obvyklé, jako že občas prší nebo svítí slunce. Zvedá se nezaměstnanost a podobných tragických osudů bude nejspíš přibývat. Považuji za správné, že každý zaplatí své dluhy, ale připadá mi, že o to v současnosti mnohdy vůbec nejde. V devadesátých letech minulého století se objevila nemravná móda neplatit své dluhy. Věřitelé kvůli nemožnosti vymoci své pohledávky se dostávali do existenčních problémů a dlužníci se jim jen smáli. Získat půjčku bylo velmi obtížné a někteří podnikatelé neváhali i uplácet, aby jim banky vyhověli. Spotřebitelské úvěry prakticky neexistovaly. Objevil se tlak na změnu legislativy, která zajistí změnu neutěšených poměrů. Stalo se. Zákony byly změněny a objevily se soukromé exekutorské firmy, které za pomoci obrovských pravomocí, které jim stát svěřil, vymohou prakticky vše.
Nyní je zjevné, že naše zákony v této oblasti přelétly z jednoho extrému do druhého. Vymáhání pohledávek se stalo velmi dobrým obchodem. Zejména pokud je dlužníkem fyzická osoba. Exekutorovi většinou nejde o to, aby dlužník zaplatil své dluhy, nýbrž o odměnu, kterou mu v rámci exekuce nedobrovolně zaplatí. V horším případě dokonce o nekalé získání jeho movitého i nemovitého majetku, který se dá rozprodat hluboko pod cenou někomu spřízněnému. Řada firem poskytující malé a lichvářsky úročené půjčky doufá, že jim dlužník nezaplatí ve smluveném termínu a dokáží spolu se spřízněným exekutorem zmocnit jeho majetku v mnohonásobné hodnotě.