Počátek roku je obdobím, kdy ve většině místních organizací probíhají výroční členské schůze. Mám tu čest, že jsem přizváván k jejich konání již více než 10 let. Když píšu: „mám tu čest“, myslím tím opravdu hrdost nad tím, jakou úžasnou a milou atmosféru dokážou výbory místních organizací připravit pro jejich konání.
Orlovna, fara, hasička, lidový dům, sakristie, kancelář starosty, nebo salonek hospody – to jsou místa, kde předseda MO (po nutné akademické čtvrthodince) začíná hrdě předčítat z připraveného materiálu činnost MO za poslední rok. Následuje přání jubilantům, modlitba za zesnulé, plán na letošní rok a slovo hosta. Někdy stačím v tom úvodním ántré sníst chlebíček i vypít kávu, někdy bohužel ani řádně neusednu a jsem na řadě. Tak to hold prostě je. Nejsme všichni přes kopírák, a ne všude se vždy daří.
Teď tedy přichází řada na mě. Dělal jsem si pečlivé poznámky, takže vím, která organizace skvěle spolupracuje s charitou, kde skřípe vztah KDU-ČSL a farnost (a proč), kde nám jde na ruku obec, a kde by nás nejraději na radnici ani neviděli. Proto volím i začátek promluvy tak, abych se těchto citlivých témat moc nedotýkal. V první řadě pochválit – to platí všeobecně, protože naše MO nás nenechaly poslední 4 roky ve štychu a pomohly nám svými mimořádnými příspěvky překlenout dobu nejsložitější.